Pantomima
-
Radim Vizváry
Flauto traverso
-
Jana Semerádová
Viola da gamba
-
Hana Fleková
Cembalo
-
Jiří Havrlant
Režie
-
Magdaléna Švecová
Light design
-
Michal Horáček
Kostým
-
Roman Šolc
„Na jeho obličeji se střídaly vášně, bylo na něm možno rozeznat něhu, vztek, radost, smutek, rozlišit piano a forte…“
La Pantomime (Pièces de clavecin en concerts, 4. Concert)
La Marais (z Pièces de clavecin en concerts, 5. Concert)
La Cupis (Pièces de clavecin en concerts, 5. Concert)
La Forqueray
Air tendre (Les Fêtes d'Hébé)
Air pour la Rose (Les Indes galantes)
Gavottes pour les Heures et les Zéphirs (Les Boréades)
Le Rappel des Oiseaux („Volání ptáčků“, Nouvelle Suite)
Air de la Folie „Aux langueurs d'Apollon“ (Platée RCT 53)
La Poule („Slepice“, Nouvelle Suite)
Sommeil („Spánek“, Dardanus)
Les Sauvages (Les Indes galantes)
Tambourin I&II (Pièces de clavecin en concerts, 3. Concert)
Air „Tristes apprêts“ (Castor et Pollux)
— Denis Diderot
Jean-Philippe Rameau byl génius, který nepasoval do své doby. Provokoval svou hudbou, názory, chováním i vzhledem, vstupoval do sporů a odmítal se podřizovat společenským konvencím. Jeho dílo přitom dokázalo překročit hranice vlastní doby a promlouvá k nám i po staletích. Právě osobnost tohoto výjimečného a svým způsobem osamělého umělce je východiskem hudebně-dramatického projektu La Rameau.
Rameauova hudba je taneční, teatrální a plná emocí. V jeho skladbách se střídá groteska s melancholií, něha s výbušností, virtuozita s tichem. Jeho hudební postavy, nálady a afekty se přirozeně otevírají pohybu a pantomimě.
Radim Vizváry se prostřednictvím současné pantomimy pokouší proniknout do Rameauova světa. Neztvárňuje historickou postavu v dobovém stylu, ale hledá její vnitřní podstatu – člověka, který se vymyká svému okolí, který hledá vlastní cestu a jehož genialita zůstává dlouho nepochopena. Jeho tělo se stává nástrojem, který reaguje na hudbu stejně jako Rameauův vlastní tvůrčí svět.
Spolu s Janou Semerádovou, Hanou Flekovou a Jiřím Havrlantem vzniká dialog hudby a pohybu, v němž se Rameauův život odráží v jeho skladbách. Od mladého umělce hledajícího své místo přes období slávy a úspěchu až k pozdější izolovanosti a melancholii se před námi postupně skládá portrét člověka, který svou dobu předběhl.
Rameauovy „Pièces de clavecin en concerts!, jejichž jednotlivé části nesou jména osob, míst, nálad a afektů, vytvářejí ideální prostor pro pantomimické divadlo. Hudba zde není doprovodem, ale partnerem živého těla. Z tónů vznikají gesta, z rytmu pohyb a z hudebních charakterů postavy. Barokní hudba se zde setkává se současnou pantomimou a vytváří prostor, kde není třeba všechno vyslovit. Někdy stačí gesto, pohled, pohyb – a hudba začne mluvit tělem.
Jean-Philippe Rameau (1683–1764)
La Pantomime (Pièces de clavecin en concerts, 4. Concert)
La Marais (z Pièces de clavecin en concerts, 5. Concert)
La Cupis (Pièces de clavecin en concerts, 5. Concert)
La Forqueray
Air tendre (Les Fêtes d'Hébé)
Air pour la Rose (Les Indes galantes)
Gavottes pour les Heures et les Zéphirs (Les Boréades)
Le Rappel des Oiseaux („Volání ptáčků“, Nouvelle Suite)
Air de la Folie „Aux langueurs d'Apollon“ (Platée RCT 53)
La Poule („Slepice“, Nouvelle Suite)
Sommeil („Spánek“, Dardanus)
Les Sauvages (Les Indes galantes)
Tambourin I&II (Pièces de clavecin en concerts, 3. Concert)
Air „Tristes apprêts“ (Castor et Pollux)

